Zabřednutí do časů minulých, stávajících, a budoucích, které se s neustálou pravidelností vracejí a stávají se součástí těchto dekadentně upadajících dní.

5. října 2010 v 20:26 | Dark Emperor |  Téma
Mé myšlenky, názory a idea časů nadcházejících.

Opět jako každý rok nadešel podzim. Přišel nečekaně po létě, které bylo mizerné dva týdny. Zaskočil nás svými deštíky a silným větrem tak, jako každou zimu zaskakuje silničáře sníh. Vrátil se po dlouhých devíti měsících v podobě spadaných listů, které se přelévají odstíny barev od žluté až ke hnědé. Tyto listy spadnou a začnou hnít a lepit se na oblečení a na boty. Hnijí tak, jako postupně hnije naše mizerná nálada, ze které se vytrácí letní rozjařenost a nadšení. Stejně jako listy, ztrácí svoji barvu a rozpadá se. Na některé doléhá tlak školního prostředí, na jiné tlačí jejich zaměstnavatelé. Všechno s hlavně všichni se mění. Tento čas je takovou naší zkouškou, naším zocelením a vyspěním. Každý se v myšlenkách vrací na dobu strávenou v teplých letních dní, pokud nějaké zažil. A když ne, tak rád vzpomíná na přesně tu dobu, která byla uvolněnější a radostnější. Na všechny svoje krásné zážitky a prožitky.

Abych se vrátil k tomu vyspění. Myslím si, že podzimní období je obdobím přechodu, přežití a hlavně takovým morální a psychickým vyspěním. Stávají se z nás jiní lidé, připadá nám, že všechno rychle utíká, že máme na cokoliv málo času, že ztrácíme kontrolu nad časem. Aspoň mě to tak připadá. A jelikož jsem takovým anarchisticko-dekadentně-romatickým básníkem, tak by na mě tato doba měla působit jako inspirace, ale nepůsobí. Nevím, čím to je, ale když začnu něco psát dopadne to tak, že po dvou verších mě nic nenapadá a to co jsem napsal je mi celkem k ničemu. Nevím jestli je to tím ročním obdobím, nebo tím, že mě přestala inspirovat moje krásná a tajemná můza Večernice, která mi po dost dlouhou dobu dávala smysl proč žít a psát.

Proto si myslím, že nejenom u mě je podzimní čas takovým překlenovacím zkouškovým obdobím, po kterém se člověk stane zocelenějším a odhodlaným vydržet další etapu svého života. Protože podle mě se roky nedělí koncem roku, ale právě podzimem. Jak už jsem psal, podzim, každý podzim je důležitou částí našeho života a teď je jen na nás jak se k tomu postavíme.

A na konec menší báseň:

Vítr si hraje s tvými vlasy,
dívám se na Tvůj stín,
kráčíš mrtvými klasy,
za tebou se vznáší dým.

Máš ruce rozpřažené,
na sobě bílý šat,
Tvé oči jsou uplakané
a v srdci máš temný chlad.

Jseš bosá, ale zima Ti není,
zem pod Tebou taje
a zpíváš krutou litanii,
o konci světa hlasu nemaje.

Tvá ústa jsou zavřená,
přesto slyším Tvůj hlas,
a jsou tak, tak rudá,
chci je políbit zas.
Pierre Vesper
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 darkemperor darkemperor | Web | 6. října 2010 v 22:39 | Reagovat

Báseň jsem pojmenoval Znovuzrozená.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama