Proč ne?
Pohodová hudba zní místností a já po kouscích tvořím svoji první píseň. Rtuť v temploměru nestíhá stoupat a já se divím, že v takovýchto podmínkách dokáži něco napsat. A není to jen tím zkurveným teplem, ale všemi myšlenkami, které mi prochází hlavou. Většinou přemítám o můzách, bytí, představách budoucnosti a platonických láskách. Potřeboval bych se navrátit k Nicotě, abych mohl zase tvořit. Uvidíme co přijde s dalším západem slunce.