Touha
Po několik let jse měl možnost číst na zdi jedno zamyšlení. Začátek byl: "Svět je báječné místo k narození, jestli vám nevadí, že.." a dál už jste to nikdy celé nemohli přečíst, protože při procházení nebylo tolik času. Vím, že jsem si to několikrát četl celé, ale víc než ten začátek si nepamatuji. Taky vím, nebo si spíš myslím, že je to z nějaké básně. Určitě bych to mohl najít na internetu za pár vteřin, ale prostě nechci.
Nebudu se vás teď ptát, jak byste pokračovali vy, ani nechci abyste to psali do komentářů. Jen vám řeknu, jak bych pokračoval já. Svět je báječné místo k narození, jestli vám nevadí, že je tak malý a plný ironie.
Naše touha poznávat nové věci, lidi a místa je omezena jeho malostí, je nám zabráněno rozvíjet se podle našich vlastních představ, podle toho jak co cítíme a vždy, ano vždy dojdeme na trpký konec, který je plný ironie.
Nebudu se vás teď ptát, jak byste pokračovali vy, ani nechci abyste to psali do komentářů. Jen vám řeknu, jak bych pokračoval já. Svět je báječné místo k narození, jestli vám nevadí, že je tak malý a plný ironie.
Naše touha poznávat nové věci, lidi a místa je omezena jeho malostí, je nám zabráněno rozvíjet se podle našich vlastních představ, podle toho jak co cítíme a vždy, ano vždy dojdeme na trpký konec, který je plný ironie.
A my? My se musíme už jenom smát.