Whatever it takes = Za každou cenu
Neumřel jsem, přežívám, živořím, hledám můzu. Teda nehledám, ale tak nějak se mi našla sama a zajímavým způsobem je podobna první a jediné můze. Večernici. Nebude nikdy druhou Večernicí a asi ani druhou můzou, to by bylo příliš odvážné tvrzení, ale bude prostě a jen můzou. Jak mě bude naplňovat, to necháme pánu světa času.
Zajímavé je to, že se člověk, v tomto případě pochybný básník, ano já, tedy něco více než člověk, snaží na něco a někoho zapomenout, ale nachází, nebo se dostává do stále více případů, které mu to či někoho neustále přípomínají.
Je to absurdní, jak je život pomíjivý, ale abych nebyl tak pesimistický, tak přeji své můze (všem můzám) a sám sobě, abych já si bral něco z nich a ony pro mě měly ty maličkosti, z kterých můžu čerpat, žít a tvořit.
A tak si dovolím předělat citát "Inter arma silent Musae" na "Musa tacito in corde".
Je to absurdní, jak je život pomíjivý, ale abych nebyl tak pesimistický, tak přeji své můze (všem můzám) a sám sobě, abych já si bral něco z nich a ony pro mě měly ty maličkosti, z kterých můžu čerpat, žít a tvořit.
A tak si dovolím předělat citát "Inter arma silent Musae" na "Musa tacito in corde".
Moc zajímavý..