...jedna starší...
Nezadržitelně jsem se procházel
po mracích, bosýma nohama
dupal nachovou rosu a čeřil zpěněné
slasti smrtelníků, kteří si přáli
být mým stínem
pochybnosti.
Upírali ke mně jejich oči,
prosíc s rukama od krve.
A já jim s úsměvem plival
do tváří. Zoufalství.
Z nemohoucnosti.