bez názvu...Psáno před lety ve škole. Důvod neznám.
Kdo vymyslí nějaký název, který se mi bude líbit, tak to tak pojmenuji. Nebo když budete jediní. :-)
Podzimní sad. Zahalen do mlhy, která ho zaplavovala,
jako vylitý čaj, který se vpíjí do ubrousku na stole.
Spadané listy ležely ledabyle, jako vojáci po neúspěšném
útoku. Jejich hnědozelená barva připomínala věky,
po které zdy vyrůstal sad.
Větve stromů se skláněly a napínaly v mírném vánku,
jenž čechral padající mlhu jako hladinu jezírka.
Bosé nohy kráčející po listí, byly omývány rosou.
Dívka v šatech, které se lepily na její bílé tělo,
byla ospalá a špa sadem.
Je možné, že ještě něco připíšu.