...
Ke Krvavé oči jsem upíral,
snad kvůli půvabu tisíckrát zmíral,
snad kvůli půvabu tisíckrát zmíral,
neposloucham jsem svá vlastní slova,
a opakoval je pořád znova,
teď s povzdechem nad vzpomínkou těším se,
přijde den a s ním jiný strážce,
bude tě hlídat podstatně méně,
on sám je totiž divoké plémě,
jak budeš se ztrácet a opět přibývat,
přijdu se na tebe z povzdálí podívat,
domnělé slzy v očích vzrostou,
s tužbou šarmantní a tak prostou,
přáním budoucnosti další,
plné těch stejných vášní.