...
Našel jsem deník starého básníka,
psal si verše, poznámky, zmaru slova,
žil v ústraní, ve strachu, v odporu ke všem,
právě jsem se setkal s Dekadentem.
Jeho písmo bylo krásné, ladné,
slova věak značila všechno špatné,
denním jeho chlebem rozklad a hnus,
začal se mi líbit jeho vytříbený vkus.
Psal o lásce a zatracení,
o Slunci a o zvracení,
pořezal se a o tom psal,
chtěl vědět o čem píše,
a tak se řezal pořád dál.