..prostě slova..
Šílím po strachu.
V bezvědomé nárůči chaosu
obžívají melodie
lásky.
Proklínám
bolestné oči
jež mě hýčkají
kataklysmaty.
Odstrkují mě
kataklysmaty.
Odstrkují mě
hřejivé ruce od krve.
Moje ruce.
Jsem ironickým
lovcem štěstěny.
Básníkem smutku
a pijákem vlastních slov.
Verše přejímají znaky
deliria.
Utopie obývaná
mrtvými křičí a sténá
pod vlastní dokonalou
zkažeností.
Zůstávám se stvůrami
ve své mysli.
Zabíjím je.
Oroborosové momentu.
Chci žít a trpět
slastmi zapomění
a nestálosti.
Ztrácím všechna
moje JÁ v bělostných
nocích vzkříšení.
P. S.: Pro Tebe. Ty víš.
Smekám, tomuto se nedá naprosto nic vytknout - hezká slova, dynamika, zakomponovaný vnitřní boj a nálož citů. Jen škoda to tak vnímat, au.