satisfakce rozumu
Malá nevinná
temná úžasná
srdeční choroba
co mě ovládá
Plamen trávicí
srdce živoucí
phénickou svící
čas zbývající
Němé tóny
posedlé slovy
rudé zvony
pusté touhy
posedlé slovy
rudé zvony
pusté touhy
Stanné právo
další ráno
šílené ticho
a alter ego
Živé mrtvé
chorá duše
mladé děvče
stopy bílé
Chtíč osudu
utrpení rozumu
chorá duše
mladé děvče
stopy bílé
Chtíč osudu
utrpení rozumu
odpor studu
s fantazií tarotu
s fantazií tarotu
Tak jsem se k tomu konečně dokopala, uf. Zkusím ti nějak napsat, co si o tom myslím. Zprvu se mi to teda hodně líbí, je to stručná hra se slovy a to mám ráda. Akorát je to trochu nevyvážené. Zhruba od půlky se mi zdá, že to z tebe netryskalo jako na začátku. Někdy si říkám, že je u tebe hrozná škoda, že se snažíš básně rýmovat, protože tím ochudíš spoustu slov. Ty to v sobě fakt máš a je vidět, že píšeš opravdu ze sebe, je to forma tvého sebevyjádření - takhle má poezie vypadat. Navíc máš i velkou slovní zásobu a nebojíš se použít slova, která se nikde tak často nevyskytují. Ale tím, že se tam snažíš "nacpat" něco, co se rýmuje, se často nevědomky připravíš o dobrou myšlenku. Ale kdyby jsi z toho udělal píseň, tak by to bylo skvělé. ;)