27. září 2013 v 22:31 | Dark Emperor
|
Jsou zpátky...pořád stejné.
Podzim je tady. Poznal jsem to nejen podle toho, že listí začalo opadívat a tak opojně vonět/smrdět, ale podle toho, že všechny ta krásné tvůrčí deprese se začaly navracet. První náznak byl, když jsem dokončil pár starších básní. Sice dodělávané a o to horší, protože to není takový rajc chvilkového opojení, ale přece jen něco. Další věcí byla touha pustit si nějakej doják. No neubránil jsem se a už potřetí jsem viděl The Perks of Being a Wallflower. Což je parádní film, u kterého se nestydím doma ve své samotě pobrečet. A třetím a posledním náznakem je opět ta zkurvená Večernice. Múza všech básní, krásy a temnoty.
Zase ji všude vidím a víc na ni myslím. Vím, že mi nepřináší nic dobrého, jen ty básně plné zoufalství, ale co. Já ji pořád chci. Už ne tím dětinským způsobem plným lásky, ale nesmírnou touhou po jejím těle. Chci se dostat do ní, dvakrát, pokořit ji a nechat trpět. Kruté, říkáte si. Podle mě spravedlivé.
Kéž by byl podzim celý rok.
Podzim je nádherný, těšila jsem se na něj, přestože znamená začátek školní docházky...