mlčenlivá
Má Večernice, dobrou noc,
já ukojil už Hlad svůj,
zmatená jak Slepá děvka,
co přišla o svoje tělo,
taková jsi ty
a Já jsem nepodstatné nic
rozpínajíc se
jak mrtvá Růže na stole,
kterou sis nevzala,
utichaje
jak poslední valčík,
když na Taneční jsi nepřišla,
Desetkrát
jsem o tobě psal,
žádal chvíli s tebou
a ty přehlížejíc mě
jak Jaro se smutnýma očima
ses tolikrát Znovuzrodila,
abys mohla pokaždé
započít krmení,
Žranici na mé duši.
já ukojil už Hlad svůj,
zmatená jak Slepá děvka,
co přišla o svoje tělo,
taková jsi ty
a Já jsem nepodstatné nic
rozpínajíc se
jak mrtvá Růže na stole,
kterou sis nevzala,
utichaje
jak poslední valčík,
když na Taneční jsi nepřišla,
Desetkrát
jsem o tobě psal,
žádal chvíli s tebou
a ty přehlížejíc mě
jak Jaro se smutnýma očima
ses tolikrát Znovuzrodila,
abys mohla pokaždé
započít krmení,
Žranici na mé duši.
Ta tahle se mi nelíbí, promiň.
Jinak si neumím představit, jak bych tady na tomto blogu četla delší text... by se mé oči asi zbláznily a vzdaly to po pár větách. :D